Milí čtenáři,
jméno Eva Suchánková se 27. dubna 2019 rozplynulo a zůstane už jen ve vzpomínkách těch, kdo ho zažili a kdo si ho budou pamatovat. Stačilo říct „ANO“ jednomu skvělýmu mužskýmu, a stala se ze mě Eva Lorenc. Možná jste zaregistrovali, že se toho na mém webu v posledních týdnech zrovna dvakrát moc nedělo… 😉
Teď už vám mohu prozradit, že to způsobilo plánování a přípravy naší svatby. A protože jsme přeplnění zážitky, pocity a dojmy, rozhodli jsme se podělit se s vámi o náš mimořádný významný den a sdílet s vámi naši radost i naše krásné fotografie, abyste se mohli s námi také radovat.
Postupně na mém celém webu nahradíme moje dívčí jméno mým novým příjmením. Takže se nelekejte, že budete pracovat s e-bookem nebo online kurzem od Evy Lorenc, jsem to pořád já, jen se ze mě stala vdaná paní. 😉
Název webu www.evasuchankova.cz jsme se rozhodli ponechat…alespoň prozatím. Protože upřímně, bylo by s tím více práce než užitku, a kompletní předělávání mého klavírního webu by nám zabralo zbytečně moc času a energie, kterou místo toho budeme moct věnovat vytváření dalších nových projektů pro vás. 😉
Byla jednou jedna svatba
Tedy, na začátek musím říct, že vymyslet, natočit a připravit nový online kurz už umím a mám to vyzkoušené a ověřené, i když je to práce na několik dlouhých měsíců dopředu. Mám totiž za sebou už několik natočených kurzů, nejnovější z nich je Hudební nauka pro klavíristy.
S kurzy už to docela umím… 😀 Ale svatba, to je opravdu veliký projekt a hlavně to bylo poprvé a věřím, že i naposled v životě. Takový, který se plánuje a připravuje dlouho dopředu, a potom potřebujete, aby to všechno v ten jeden jediný den klaplo a běželo jako na drátku. A zároveň člověk neplánuje svatbu s tím, že když to náhodou nevyjde, udělá si v budoucnu nějaké „opravné repete“. 😀 Proto je s tím spojeno poměrně hodně stresíku a dlouhodobého pečlivého plánování. Musím ale říct, že jsme si se Štěpánem tu cestu k našemu „dni D“ opravdu užili, protože jsme od začátku plánovali a tvořili všechno společně.
Pro naše svatební místo jsme zvolili hotel Všetice, který se nachází uprostřed krásné a klidné přírody jižně od Prahy ve Středočeském kraji. Je to magické místo, nesmírně fotogenické, s vynikajícím personálem, skvělou organizátorkou Simonkou a výbornou kuchyní. Zamilovali jsme se do něj hned při první návštěvě, a ačkoli to bylo teprve druhé místo, kam jsme se jeli podívat, věděli jsme, že už žádné jiné nechceme.
Celý duben ani nekáplo a bylo nádherné počasí. Proto nás opravdu mrzelo, že pár dní před naší svatbou se nám nad Všeticemi začaly hromadit mraky a předpověď byla naprosto příšerná – zima a celý den hustý déšť. Jooo, to jsem to pár dní před svatbou pořádně obrečela! Takové přípravy a plánování, a vysníváte si obřad venku na paloučku, a mělo by vám místo toho celý den propršet.
Jak ale uvidíte na fotkách dále, ono to nakonec všechno dobře dopadlo, a nejen, že nepršelo, ale doslova jako v nějakém filmu při našem nástupu k oltáři začalo svítit i to sluníčko. Bylo to magické, neuvěřitelné.
Jedno ANO a je ze mě Eva Lorenc
Své „ANO“ jsme si tedy řekli pod širým nebem, sluníčko se na nás smálo a celý obřad byl naprosto výjimečný. S paní oddávající jsme byli domluveni, že si kromě oficiálního právního slibu vyměníme také naše vlastní sliby, které jsme připravili jeden pro druhého.
Jedno oko při tom nezůstalo suché, ani to moje. Myslím, že pokud by se vyhlašoval titul o nejubrečenějšího svatebčana, umístila bych se na předních příčkách. 😀 Dokonce i při podepisování do manželského protokolu se mi po tvářích koulely slzy jako hrachy a pěkně kapaly na naši čerstvě podepsanou manželskou smlouvu. 😀
Poté, co jsme se všichni dosyta vybrečeli, jsme se Štěpánem prošli špalírem, při kterém na nás hosté foukali bublinky ze svatebních bublifuků. No a pak jsme se fotili a fotili.
Už jsem zase dojatá, a to už jsem naše fotky viděla opravu hodně, hodněkrát. Jo, tu krásnou nevěstu ze mě udělala vizážistka Janička Hejdová. Jedním z mých velkých vysněných detailů na svatbě bylo pořídit mým družičkám a mojí svědkyni šatičky, které by měly stejnou barvu. Před svatbou jsem totiž asi až moc koukala na Pinterest, a tenhle nápad mi přišel prostě naprosto dokonalý.
Pořídily jsme tedy s holkama šaty v barvě, která se jmenuje „mauve“. A poté jsme se Štěpánem dostali nápad, že by vlastně celá naše svatba mohla být laděná do této barvy. Takže začala taková „mauve-mánie“, protože jsme se zeptali naší cukrářky Báry Jarkovské i květinářky Péti Kovářové, jestli by mohly barvu zakomponovat do celého konceptu svatby.
Dopadlo to tak, že jsme nakonec měli v barvě mauve všechno od květinových dekorací po punčové řezy pro ženicha. 😀 Poprosili jsme i naše svatební hosty, zda by se mohli s touto barvou skamarádit, družbům jsme zajistili mauvekové kravaty. Výsledek byl skutečně dechberoucí….
Barvu mauve jsme doplnili prvky juty s bílou krajkou, což vypadalo na statku ve Všeticích bezvadně rustikálně, a protože mě baví vyrábět, mnoho jutových doplňků jsem po večerech vytvářela i sama a oblepovala je bílou krajkou. 😉
Z takových těch tradičních svatebních zvyků jsme se nechali přemluvit na rozbití talíře a přenesení nevěsty přes práh. Chudák Štěpán, ani nevím, jak mě v těch ohromných šatech dokázal chytit do náručí. 😀
Během naší hostiny, kterou jsme pojali jako raut započatý společnou tradiční knedlíčkovou polévkou, zazněly krásné proslovy svědků a tatínků. Také jsme samozřejmě zakrojili svatební dort a házela jsem kytici. Velmi mile mě překvapilo, že nemusím zahazovat svoji dokonalou nádhernou svatební kytici, ale že se nevěstě dává menší, tzv. „házecí kytice“, kterou může vesele odhodit a na doma si pak nechat tu pravou. 😉
Hodně lidí se mě ptalo, jestli budu na své svatbě taky hrát na klavír. Odpověď je ano, zahrála jsem. 😉 Sice jenom na digitální pianino, které jsme měli půjčené na obřad (přeci jen, kdyby začalo pršet, digitální se popadne do rukou a během pár vteřin se dá přestěhovat pod střechu, kdežto akustický klavír bychom takhle rychle nepřemístili a něco takového bych mu přece nemohla udělat!), ale zahrála jsem. 😉 Ne všichni svatebčané měli možnost slyšet mě někdy naživo hrát, takže to byl takový dárek ode mě pro ně.
Svatební veselí pokračovalo. Spolu s naším fotografem Zbyňkem Riedlem a kameramanem Kamilem Panským jsme prolezli celý areál statku a fotili jsme se všude. Dokonce mě pánové dotáhli k bleskem rozpůlené hrušce, která krásně kvetla, a naaranžovali mě doslova do křoví, protože to prý bude vypadat perfektně…ale celou dobu mě u toho strašili, že když posledně nevěstu aranžovali do křoví, nalétaly jí pod šaty vosy! 😀 Tak mně se do šatů naštěstí chytila jen jedna včelička, kterou jsme s manželem zachránili, a fotky vyšly skutečně tak, jak kluci slibovali – perfektně. Posuďte sami. 😉
Na začátek všeho stačí chtít
Na večer jsme měli pro naše svatebčany připraveno ještě jedno překvapení. Začali jsme před svatbou se Štěpánem chodit do tanečních pokračovaček pro dospělé (dostala jsem to jako dárek k narozeninám, abych se naučila aspoň trochu tančit, manžel tancoval v dětství závodně. 😀 ). No a protože nás to začalo bavit, tak jsme si nakonec nechali pomoct s odvážnější sestavou na náš první manželský tanec od našich tanečních mistrů Aničky a Petra Fabíkových. Tančili jsme tři tance – rumbu, cha-chu a jive. Trénovali jsme to 6 týdnů.
Připadá mi to s ohledem zpátky takové symbolické, protože právě 6 týdnů je doba, kterou trvá i můj online kurz pro dospělé začátečníky, a je to skutečně doba, za kterou se úplný začátečník, pokud trénuje a dá tomu čas a péči, naučí opravdu slušně a krásně zvládnout základy hry na klavír a zahrát si na prvním koncertě. Navíc je to už mnohokrát a mnoha stovkami studentů prověřené, že to opravdu funguje.
Stejně jako moji online studenti jsem si připadala já, když jsem odtančila náš první manželský tanec. Nikdy předtím jsem nic podobného nedělala, taneční jsem měla obligátně v 15 letech, ale to, co jsme se učili na náš první tanec, to byly skutečně profesionální kroky i figury. Dokonce jsem tam měla i nějaké zvedačky! Neříkám, že můj výkon byl profesionální, ale rozhodně se jednalo o první a jediný skutečně profi tanec v mém životě, a já jsem si celý proces tréninku i finálního předvedení neskutečně užila.
Tady je pro zvědavce kousek naší rumby, kterou jsme tančili na začátku. 😉
Věřím tomu, že když se člověk do něčeho pustí a věnuje tomu čas, energii a péči, tak to prostě ty výsledky dříve nebo později přinese. Ať už je to sestava na první manželský tanec, anebo sen naučit se od nuly hrát na klavír.
Stačí chtít. 
Tak na to myslete, až o sobě zase někdy příště budete v něčem pochybovat.
Vaše
Eva Lorenc
Jsem autorkou úspěšného eBooku Pohádkově snadné čtení not pro malé klavíristy a celé řady dalších praktických eBooků, které si ode mě můžete stáhnout zdarma.:-)
Více o mně se můžete dočíst ZDE >>
- Můj rok 2023 - 2.1.2024
- Fiktivní rozhovor: Wolfgang Amadeus Mozart očima Nannerl - 22.7.2023
- 9 nejkrásnějších klavírních filmových melodií - 4.7.2023