Článek na přání: Jak cvičit Chopinovské etudy

4 392

Nedávno se mi ozvala jedna mladá klavíristka, zda bych nenapsala něco o tom, jak cvičit Chopinovy etudy tak, aby se dařily zahrát. To je opravdu velké sousto a psát o tom pro mě představuje velkou výzvu.

Dlouho jsem přemýšlela, jak bych toto téma mohla uchopit, protože Chopinovy etudy patří k těm nejnáročnějším a nejcitlivějším skladbám tohoto žánru, a to jak po stránce technické, tak i výrazové. A dávám si ruku na srdce: i pro mě byly Chopinky za doby mých studií velkým oříškem. Řeč bude o obou sešitech etud op. 10 a op. 25.

Na úvod upřímné veřejné přiznání ohledně Chopinovských etud.

Chtěla bych říct, že nepatřím k tomu procentu klavíristů, kterým se Chopinovské etudy hrají dobře, nebojují s technickými problémy a jsou schopni nacvičit a zahrát všechny etudy. Já jsem se při cvičení Chopinek potýkala s mnoha technickými problémy a trvalo mi vždy hodně dlouho, než jsem etudy dotáhla až do konce a dokázala je zahrát koncertně. Byla období, kdy jsem etudy hrála dobře, dařily se mi a měla jsem pocit, že jsem „fakt dobrá“, protože zahrát dobře Chopinky, to už v klavírním světě něco znamená. A pak přišla období, kdy se mi etudy, které jsem už uměla, přestaly dařit a začala jsem dělat chyby tam, kde jsem je nikdy nedělala. V takových chvílích si pak připadáte, že na ten klavír vlastně vůbec neumíte. Nejhorší na tom je, že se většinou blíží zkoušky nebo soutěž, kde máte etudy zahrát. A čím více se termín blíží, tím víc na Vás působí stres, jste celí ztuhlí a etudy se vám hrají čím dál hůř.


Proto tento článek věnuji všem klavíristům, kteří mají nebo měli podobné problémy jako já. Kdyby článek napsal nějaký jiný klavírista, jsem si jistá, že by ho napsal úplně jinak. Proto prosím, až budete číst následující řádky, mějte na paměti, že se nepovažuji za experta na Chopinovské etudy a že vše, co vám řeknu, vychází z mých osobních zkušeností a je pouze vyjádřením mého názoru k problematice.

Zabádala jsem v paměti, a zjistila jsem, že jsem hrála etudy op. 10 č. 4, 5, 8, 9, 10 a op. 25 č. 1, 2, 3, 5, 12 a přečetla jsem, ale nehrála koncertně, op. 10 č. 2, 3 a op. 25 č. 9, 10 a 11.

Několik faktů o Chopinkách

1) Jsou opravdu těžké.
2) Trvá dlouho, než je přečtete a nacvičíte zpaměti.
3) Trvá dlouho, než je zahrajete pořádně.
4) Pokud chcete hrát Chopinky koncertně, nesmíte je přestat cvičit. Jakmile přestanete, hodně toho, co se týdny učíte, se rychle z prstů ztratí.
5) Chopinky se hrají špatně, když jste ztuhlí. Nejlépe se hrají, když jste zavření doma u klavíru a jste v pohodě. Jak ale nebýt ztuhlí a ve stresu, když je máte zahrát veřejně?!?

1. Jak vůbec začít?

Začněte tím, že si pořídíte pořádné vydání. To hraje opravdu velkou roli. Co vážně nechcete, je cvičit Chopinku a po dvou měsících zjistit, že jste se tam naučili nějaké špatné noty nebo že předepsaný prstoklad je úplně nevhodný a přeučovat se to. Já osobně za dobrá vydání považuji Paderewského, Cortota nebo Ekiera. V Cortotovi navíc najdete podrobný komentář ke každé etudě a tipy a triky, jak je CVIČIT. Cortot je v tomhle geniální. Zpracoval celé Chopinovo dílo. I když neumíte francouzsky, stačí sledovat jeho návrhy na druhy cvičení zapsané v notách a řídit se jimi. Věřím, že vám to pomůže!

2. Připravte se na to technicky

Sama dobře vím, jak každý mladý klavírista netrpělivě čeká na okamžik, kdy bude moci „konečně“ hrát Chopinské etudy. Na tu chvíli, kdy mu jeho učitel řekne: tak si zahrajeme tu a tu Chopinku, protože to znamená zlom pro každého klavíristu. Konečně nebude muset cvičit nezáživné Czerného etudy, které nejsou hudebně většinou příliš zdařilé. Moci hrát Chopinky znamená, že už máte (nebo byste měli mít) techniku na profesionální úrovni.

Než se ale do Chopinek pustíte, doporučuji z celého srdce absolvovat přípravu na Chopinky. Tou přípravou by měla být řada etud, kterou zahrajete před tím, než začnete hrát Chopinky. Nejedná se však o Czerného etudy, ani o Cramera. Je potřeba najít etudy, které vedle technických problémů řeší i hudební stránku a jsou na virtuózní úrovni. Podle mě je pro tento účet skvělých 15 virtuózních etud Moritze Moszkovského. V této sbírce najdete nádherné hudební kousky, které jsou technicky velmi obtížné, takže se není za co stydět. Navíc mnoho etud je skvělých jako příprava na některé konkrétní Chopinky, například etuda č. 2 z tohoto cyklu pro levou ruku připomíná techniku „Revoluční“ etudy op. 10 č. 12, etuda č. 11 zase technicky připravuje na Chopinovu etudu z op. 10 č. 8.

3. Nezačínejte hned tím nejtěžším

Chopinky se dají rozdělit na několik skupin.

1) Dobře hratelné. Sem patří 3 pomalé etudy/nocturna.
2) Hratelné. Touto skupinou doporučuji začít při prvním kontaktu s Chopinovskými etudami. Jsou to obě etudy f moll z obou opusů, tedy op. 10 č. 9 a op. 25 č. 2. Tyto etudy jsou považovány za lehčí, ale to neznamená, že je potřeba se za to stydět. Co vám přinesou je to, že se v nich seznámíte se stylem, jakým Chopin etudy tvořil. Poradíte si s náladou, hudební náplní, provětráte prsty. Tyto dvě etudy tvoří takovou vstupní bránu do světa Chopinovských etud.
3) Technicky těžké, ale zvládnutelné. To jsou podle mě etudy op. 10 č. 4, 5, 8, 10 a 12, a op. 25 č. 1, 2, 5, 9, 12. Dá to práci, ale zvládnete je!
4) Extra těžké, hratelné po zkušenostech s předchozími etudami, jsou podle mě etudy op. 10 č. 1 na rozložené akordy, č. 2 chromatická, op. 25. č. 6 terciová a č. 11 „velká revoluční“. Do těch se pouštějte, až když budete mít odehrané alespoň 3 etudy z předchozího bodu.
5) Etudy, které prostě nehrajte, pokud máte malou ruku stejně jako já, protože se budete zbytečně trápit. To je například arpeggiová etuda op. 10 č. 11, op. 25 č. 4, kde je spousta skoků na osamělé malíčky nebo oktávová etuda op. 25 č. 10.

4. Pracujte se zápěstím

Chopin byl mistr klavíru. Nebyl u obecenstva ceněný jen pro svůj niterný výraz a dokonalou techniku, ale i pro to, že jeho ruce vypadaly na klavíru, jakoby tančily a vznášely se. Dával si záležet na tom, aby jeho hra i pohyby jeho rukou byly půvabné a ladné. Proto ani Vy nenechávejte všechno jenom na práci prstů. Používejte své zápěstí všude, kde je to jen možné, veďte ruku po nepříjemných pasážích pohyby zápěstí do stran a promyšlenými kroužky, aby vás ani chvíli nebolelo.Chopin_concert

Pokud ucítíte, že vás bolí ruka, přestaňte to místo cvičit a cvičte něco jiného, nebo druhou rukou.

Netlačte na pilu. Cvičte dlouho ve středním tempu, ale soustředěně a s hudební představou, a dbejte na správné pohyby zápěstí. Dodržujte odtahy, pokud jsou součástí hry, kde si ruku alespoň na pár milisekund uvolníte. Nesnažte se za každou cenu zahrát všechny noty prstovou technikou, jako u Czerného etud, hrajte i ze zápěstí, nechte prsty klouzat po klávesách. Uvědomte si, co je a není důležité. Nemusíte hrát všechny noty stejně silně a vyčerpávat se, vyberte jen ty, které jsou pro melodii důležité a ve zbytku not odpočívejte. Nezlobte se na sebe, když se vám sem tam něco nepovede, ale věnujte se těm místům, která vám nejdou, nehrajte etudy stále dokolečka, když už je umíte zahrát celé.

5. Dopřejte svým etudám vývoj.

Chopinské etudy jsou typem skladeb, které s vámi budou pracovat a růst po celou vaši klavírní kariéru. V 16 letech se na ně budete dívat jinak než ve 22 nebo ve 30. Ve vývoji je zcela přirozené, že je období, kdy vám to jde a období, kdy vám to nejde. Se Chopinkami se to má tak, že nesmíte usnout na vavřínech, když vám to zrovna jde a mořit se hodinami zbytečného cvičení, když vám to nejde. Měli byste je prostě cvičit pořád po stejných dávkách, udržovat si získanou úroveň a dát tělu a prstům čas, než si na etudy zvyknou a přijmou je. Někdy to trvá i rok.

6. Obehrávejte.

Kdekoli, kdykoli. Hrajte svým plyšákům, spolužákům, sourozenců, prarodičům, pošťačce, sousedce, svým žákům… je totiž velmi nepravděpodobné, že byste si cvičili etudy jen tak „do šuplíku“. Asi vás čeká etudy hrát veřejně, a to v těch nejnepříjemnějších situacích – na zkouškách nebo na soutěži, pod velkým stresem. Při každém obehrání zjistíte, co se vám ještě nedaří tak, jak by mělo. Díky tomu budete vědět, na čem pracovat. Zároveň si postupně začnete zvykat hrát etudy ve stresu a naučíte se stres ovládat a nebudete tak ztuhlí. Nejhorší ze všeho je ztuhnout před nejtěžším „laufem“, který vás čeká.

Na závěr jedno takové osobní přesvědčení.

Myslím si, že každý má v životě jednu až dvě Chopinovské etudy, které jsou „jeho“, které mu sednout jako „prdel na hrnec“ a budou se mu hrát dobře. V mém případě to byly etudy op. 10 č. 8 a op. 25 č. 5, se kterými jsem se dostala na AMU. Nikdy se mi žádné dvě etudy ani předtím, ani potom, nehrály tak skvěle, jako tyto dvě. Takže pokud vám nejde nyní etuda, kterou zrovna cvičíte, podle Vašich představ, může to být i tím, že jste typ pro nějakou jinou etudu. Když to přijde, tak to poznáte, věřte mi.

Děkuji za přečtení dlouhého článku. Víc už mě toho nenapadá, ale jsem připravená přijímat vaše názory, zkušenosti, stížnosti, případně nabízím slova podpory a útěchy, pokud jste ve fázi, že vám něco nejde, a pokud to bude v mých silách, i radu.

Pokud máte konkrétní místo, které vám nejde zahrát, vyfoťte mi ho nebo mi pošlete číslo taktu a napište, co přesně vám nejde. Pokud budu vědět jak na to, ráda vám poradím!

Tip pro vás: Líbil se vám tento článek a hraní na klavír vás zajímá? 🙂 Ráda vám budu emailem pravidelně posílat klavírní inspiraci z mého webu.

Chci pravidelnou dávku inspirace!

Nezbývá mi nyní, než vám popřát mnoho zdaru a trpělivosti při cvičení Chopinovských etud. Věřte, že v tom nejste sami, že podobné problémy jako vy řešilo a řeší dalších tisíce klavíristů a že se to časem poddá!
Zdraví

P.S. Zdroj obrázků je Wikipedie 🙂

Komentáře
Eva Lorenc
Latest posts by Eva Lorenc (see all)