4 fáze při práci na klavírní skladbě

7 007

V průběhu učení nové skladby nás čeká několik fází, kterými si musíme projít, abychom se dokázali skladbu dobře naučit a krásně ji zahrát. Jednotlivé fáze není možné přeskakovat, protože jinak by celý výsledek našeho snažení nebyl kompletní a opravdový.

Tento článek mi začal vznikat v hlavě, když jsem již potřetí uzavírala úspěšný a nadšením naplněný další běh svého online kurzu hry na klavír pro dospělé začátečníky.

Z praxe vím, že to, o čem budu dnes psát, platí pro klavíristy různých úrovní hry, dá se to tedy aplikovat na drobné skladby pro začátečníky, ale i na rozsáhlé skladby pro pokročilé pianisty.

Hraní na klavír je o psychice

Všimla jsem si, že studenti často zažívají pocity ne-dost-dobráctví. A tak mi chodí na email zprávy jako třeba tyto. Poznáváte se v nich také? 🙂

  • „Už to cvičím X dní a ještě mi to nejde dohromady. Jsem marná/ý.“
  • „Už to hraju X týdnů, ale ještě to neumím ve finálním tempu.“
  • „Všechno se pokazilo, děti jsou nemocné, rozbilo se auto a já nemám na cvičení vůbec čas, takže se to nestihnu naučit!“
  • „Když to hraju doma sám/sama, tak mi to jde, ale jak někdo přijde a začne mě poslouchat, začnu všechno kazit.“

Mohla bych uvádět ještě mnoho dalších příkladů. Možná se v některých větách už sami poznáváte, nebo poznáváte reakce svých žáků nebo dětí.

A už jsou tady! Pocity „nejsem dost dobrá/ý, nedám to, je to na mě moc těžký, jsem neschopná/ý, není to pro mě, život mi hází klacky pod nohy…“

Tak..a DOST!

Věřte mi, úplně stejné pocity jsem během studií zažívala také. Čím dál více si všímám, jak jsou lidé tady u nás v Česku k sobě velmi sebekritičtí, mají na sebe vysoké nároky a neumí se radovat z malých pokroků stejně tak, jako z těch velkých. A pořád se s někým srovnávají.

Přitom jsme sice malá země, ale plná úžasných lidí, kteří dokáží úžasné věci. Nejen ve hře na klavír.

Proto bych ráda uvedla několik pravidel, která jsou zdravá pro hraní na klavír, a která si zapište za uši. 🙂

1. Je to běh na delší trať!

➔ Při hraní na klavír od sebe nechtějte výsledek teď hned.

Co s tím:

Pro hraní na klavír je typické, že než se vám nová skladba uloží do rukou a do hudební paměti, chvíli to trvá. Proto vám chci říct, že je to úplně normální a že se na sebe nemusíte zlobit nebo mít pocit, že vám to nejde, když neuvidíte výsledek hned, nebo za den, ani za týden, ale třeba až za měsíc nebo za půl roku! U hraní na klavír se výsledek dostavuje postupně pravidelným cvičením.

2. Nesrovnávejte se!

➔ Při hraní na klavír se nesrovnávejte s ostatními. Pokud se budete srovnávat, vždycky se najde někdo, kdo bude hrát lépe, než vy.

Co s tím:

Berte tyto lidi, kteří jsou na své klavírní cestě dál, než vy, jako super inspiraci pro vás, ale nezažívejte přitom pocity selhání a vlastní nedostatečnosti! To by vás ve vaší další klavírní cestě zbytečně demotivovalo a brzdilo.

3. Pracujte svým vlastním tempem

➔ Nezáleží na tom, jak rychle dojdete do cíle, protože hraní na klavír není sport! Neměří se v něm, jak dlouho vám trvá se skladbu naučit krásně zahrát. 

Co s tím:

Pracujte u klavíru svým vlastním tempem, podle vašich individuálních možností. Hraní na klavír je hudba! Je to obohacující a povznášející cesta, kterou se dnes a znovu ubíráme při cvičení.


Pokud s tímto rezonujete, můžete si obrázek tady stáhnout a připevnit třeba na ledničku, abyste to měli na očích každý den. 🙂

Na naší klavírní cestě nás čeká s každou novou skladbou několik fází, kterými si musíme projít. Přitom není možné jednotlivé fáze přeskakovat.

Fáze nadšení

První fáze je fáze nadšení. Slyšíme skladbu na koncertě, na youtube, ve filmu, v obchodě, od svého učitele, který nám dává vybrat nové skladby…a najednou se to stane.

Projede nám po páteři proud jasného elektrizujícího světla a v břiše se nám roztančí motýlci. Oči se rozzáří a duše začne křičet „TO CHCI HRÁT!!!!“

Víme, že TO je přesně skladba PRO NÁS, a uděláme cokoli, abychom ji mohli hrát a těšit se z ní.

To je ta první motivace, která nám umožní přečkat následující týdny a měsíce, kdy na skladbě budeme muset pracovat od nuly, přečíst všechny noty, zvládnout technické i hudební obtíže. Čím větší nadšení do skladby máme, tím rychleji se ji dokážeme naučit.

Proto je nadšení z nové skladby opravdu velmi důležité pro budoucí průběh práce na ní. 🙂

Fáze bojování

Tato fáze je nejdelší. Skladbu je potřeba postupně celou přečíst z not, naučit se správné prstoklady, naučit se ji zpaměti, vypracovat všechny hudební i technické detaily, pokořit případné náročné technické pasáže….atd.

A to prostě nějaký čas trvá. U každého je tento čas zcela individuální, protože každý máme složky svého hudebního talentu rozložené jinak.


Třeba já mám hodně pevnou vůli, takže dokážu cvičit i déle, než bych musela, protože prostě chci ty věci dotáhnout do konce. Mám absolutní sluch, takže si skladby poměrně rychle zapamatuji zpaměti. Mám ale dost malou ruku, takže mi veškeré cvičení techniky a vymýšlení prstokladů, které se mi budou dobře hrát, zabere vždycky hodně času, a to mě docela zdržuje. Ale už se znám, vím o svých přednostech i svých slabinách a umím s tím pracovat. 🙂

Nezáleží na tom, jak dlouho nám tato fáze zabere, důležité ale je vydržet.

Ne nadarmo se říká, že hraní na klavír pěstuje v lidech silnou vůli. Proto si osobně myslím, že mnohem důležitější, než skvělý talent, je pro hru na klavír jednoduše silná vůle. 🙂

Ve fázi bojování se nám do mysli nejčastěji vkrádají právě zmíněné myšlenky ne-dost-dobráctví, nezvládnu to, nemám na to, jsem lůzr apod. Můžete si tuto fázi přestavit jako takové „temné údolí„, výraz, který ráda používá jedna z mých skvělých učitelek života i podnikání Stáňa Mrázková.

V této fázi se také zákonem schválnosti nejčastěji stává, že se stane něco, co vaši pozornost od klavíru dokonale odvede – onemocní vám děti, onemocníte vy, rozbije se auto/lednička, v práci se toho na vás navalí moc, u dětí se sejdou všechny písemky ve škole do jednoho týdne.

Klavírní „problémy“ jdou okamžitě stranou, a může pak být těžké znovu najít motivaci vrátit se k rozdělané skladbě a dotáhnout ji do konce.

Tuto fázi je potřeba překonat, nenechat se zastrašit ani demotivovat. Je to opravdu úplně normální, že nějaký čas trvá, než dokážeme klavírní skladbu nacvičit a překonat všechny překážky, které nám leží v cestě, ať už životní, nebo hudební. V této fázi je důležité vydržet a cvičit dál.

A když se nám to podaří, přichází:

Fáze odměny

Konečně! Po dlouhých týdnech či měsících práce je to tady. Umíme skladbu zahrát zpaměti, v tempu, máme vyřešené všechny hudební i technické problémy a můžeme se konečně oblažovat hraním téhle úžasné hudby.

V této fázi, kdy již skladbu umíme, je velmi důležité ji v hlavě i v prstech udržovat. To znamená, nelze ji pořád hrát rychle několikrát denně. Je potřeba vracet se ke cvičení v pomalejším tempu, každou rukou zvlášť, aby se nám skladba „nepřehrála“ a nezačaly se nám v hlavě dělat uzlíčky.


Pokud skladbu nebudeme udržovat, bohužel se nám z naší paměti do určité míry nebo úplně po nějakém čase zase vytratí. Je to jev, který většinu klavíristů prostě a jednoduše štve, včetně mě. 😀 Tolik hodin práce a já už si to nepamatuju! Tomuto tématu se budu věnovat v jednom z dalších článků, protože by to bylo na mnoho dalšího textu. Dám vám sem potom odkaz. 😉

Fáze hry na veřejnosti

Pro mnoho klavíristů nejméně oblíbená fáze. 😉 Když hrajeme skladbu sami doma pro sebe, je to úžasné. Vezeme se na vlně nadšení a všechno nám skvěle jde.

Jakmile ale někdo vstoupí do místnosti, a může to být manžel, nebo klidně i 7 letá kamarádky vaší dcery, anebo přijdete na hodinu klavíru a chcete svoji úžasnou práci předvést svému učiteli, celé tělo se zablokuje a mysl zahalí bílý dým.

A nejste schopni zahrát nic.

Co s tím:

➔ Pokud se chystáte hrát na veřejnosti, je potřeba se u toho nesoustředit na „někdo se dívá a poslouchá mě“, ale na tu hudbu, kterou hrajete. Odpojit se od reálného světa okolo a jít do sebe, dovnitř. Nádech, výdech. Uvolněte se! Se zablokovaným tělem se vám opravdu nebude hrát dobře!

Tohle mi opravdu vždycky velmi pomáhá, ale chce to trénink! Pokud trpíte nezvladatelnou trémou, přečtěte si můj starší článek Jak se vypořádat s trémou.

V této fázi opět může nastoupit fáze bojování, temných údolí a pocitů „nedám to, to není pro mě, nikdy v tom nebudu dobrá/ý“, viz. obrázek výše. 🙂 Pokud jste přečetli článek až sem, tak už víte, že když budete opravdu chtít, a zabojujete, tak to DÁTE! I na veřejnosti!  Je to jen na vás. 🙂

Tip pro vás: Líbil se vám tento článek a hraní na klavír vás zajímá? 🙂 Ráda vám budu emailem pravidelně posílat klavírní inspiraci z mého webu.

Chci od Evy dostávat emaily!

Chci vás na závěr ujistit, že každý mistr byl jednou začátečníkem. Každý z nás má na to, dokázat to, co si přejeme a po čem toužíme. Stojí to ale vždy kapku odvahy, kapku bláznovství, kapku bojování, kapku neúspěchu, a kapku důvěry v život.

S láskou

Komentáře
Eva Lorenc
Latest posts by Eva Lorenc (see all)