Carl Czerny je v povědomí klavírní veřejnosti dnes znám především jako skladatel klavírních etud. Není divu, protože jich složil stovky, a co víc – dodnes se hrají. Bohužel Czerného etudy nepatří u studentů k těm nejoblíbenějším, a mnoho z nich hned zvedá oči v sloup, když zaslechne ve stejné větě slova „Czerny“, „etuda“ a „budeme hrát“. V tomto fiktivním rozhovoru bych vám však chtěla představit Czerného jako člověka a učitele.
Na svou dobu byl totiž mimořádně pokrokový a mnoho jeho názorů na vyučování hry na klavír se dá bez problémů použít i dnes. Navíc měl to štěstí, že byl přímým žákem Beethovena a sám učil hrát na klavír takové geniální klavírní zjevy, jako byl Franz Liszt.
Zapojte se mnou nyní svoji fantasii a nechte se přenést o více než 200 let zpátky do atmosféry útulné vídeňské kavárny, kde si u sacherového dortíku a vídeňské kávy povídám s jedním z nejslavnějších klavírních pedagogů všech dob.
Dobrý den pane Czerny. Píše se právě rok 2016 a mě by zajímalo, kolik by Vám nyní bylo let?
Dobrý den, narodil jsem se 21. února roku 1791 ve Vídni, takže by mi nyní bylo 225 let.
Vy jste se narodil ve Vídni, ale Váš otec byl Čech, je to tak?
Ano, tatínek se narodil v Nymburce. Byl to skvělý hudebník, zpíval ve sboru v pražské katedrále sv. Víta, a během vojenské služby se seznámil s panem hrabětem Cavrianim, který ho v roce 1786 uvedl do Vídně, kde se živil jako učitel klavíru. Doma jsme mluvili česky, německy jsem se naučil až později.
Takže jste měl doma ideální hudební zázemí?
Ano, dalo by se to tak říct. Byl jsem jedináček a hře na klavír mě učil tatínek. Musím říct, že mě moc nešetřil, nechtěl ze mě mít, jak on tomu říkal, „povrchního koncertního hráče“, takže jsem každý den cvičil na klavír a musel jsem číst stále nové skladby. Ale mě to bavilo. Když mi bylo 10, uměl jsem zahrát prakticky všechny skladby, které byly v té době dostupné od Mozarta, Clementiho a dalších dobových skladatelů. A samozřejmě jsem toužil hrát Beethovena, protože ten začal být v té době velmi moderní. Nakonec jsem tátu přemluvil, aby mi sehnal všechna vydaná díla od Beethovena pro klavír.
Muselo to být naprosto úžasné studovat u Beethovena. Vzpomínáte si ještě na svou úplně první hodinu?
Samozřejmě. Bylo mi deset, ale pamatuji si to, jako by to bylo včera. Píšu o tom ve svých pamětech, takže bych je rád ocitoval, jestli dovolíte:
„Jednoho zimního dne jsme šli já, můj otec a Krumpholz (hudebník, díky němuž se Czerny dostal k Beethovenovi, pozn.aut.) do města, do ulice zvané Tiefe Graben, stoupali jsme jako na věž do 5. nebo 6. poschodí, kde nás ohlásil dosti nečistě vyhlížející sluha u Beethovena, a pak vpustil.
Velmi zpustle vypadající místnost, všude rozházené papíry a šatstvo, několik kufrů, holé stěny, sotva židle mimo jediné rozviklané stojící u Walterova piana (tenkrát nejlepšího), a v tomto pokoji společnost asi 6 nebo 8 osob. Beethoven měl na sobě temně šedou kazajku a podobné kalhoty, takže mi připoměl ihned Robinsona Crusoe…musel jsem ihned něco zahrát, a protože jsem se velmi ostýchal začít některou z jeho skladeb, zahrál jsem Mozartův velký koncert C dur. Beethoven záhy zpozorněl, přiblížil se k mé židli a hrál v místech, kde jsem měl pouze doprovázející pasáže, levou rukou orchestrální melodii.
To mi dodalo odvahy přednést Beethovenovu Patetickou sonátu…když jsem skončil, obrátil se Beethoven k mému otci a řekl: Ten chlapec má nadání, chci ho sám vyučovat a přijímám jej za svého žáka. Posílejte ho několikrát týdně ke mně a pořiďte mu učebnici Emanuela Bacha (syna slavného J. S. Bacha a autora jedné z prvních klavírních škol v dějinách), tu musí s sebou příště přinést.“ (zdroj citátu – Carl Czerny: Vzpomínky ze života, Praha 1973.)
Prozradil byste nám nějakou Beethovenovu zásadu, jak správně nacvičit skladby?
Beethoven po mě vždy chtěl, abych uměl dokonale hrát stupnice a hladce podkládat palcem, protože to považoval za naprostý základ celé klavírní techniky. Když jsem studoval novou skladbu, neustále mi připomínal, že nemám hrát pořád všechno zpaměti, ale mít při cvičení vždy noty před sebou, abych procvičoval hru z listu a nepřehlédnul v notách třeba akcenty nebo dynamiku. Také mi radil, abych nejprve dokonale zvládnul přečíst noty a naučil se správný prstoklad v pomalém tempu. Teprve potom jsem se mohl zaobírat výrazem skladby.
Když jste byl tak skvělý pianista již v tak raném věku, jak to, že jste se nestal koncertním virtuozem?
Víte, můj otec si ze mě přál vychovat především dobrého učitele klavíru. Kdybych se měl živit koncertováním, rodiče by se mnou museli podnikat cesty, a na to byli oba již příliš staří a navíc, v tehdejší válečné době nebylo na cestování stejně možné moc pomýšlet. A také mojí hře chyběla určitá brilance, která je přeci jen potřeba, když se člověk chce živit koncertováním.
Takže jste se místo toho stal slavným pedagogem. Chodil se k Vám učit i Franz Liszt. Jaký byl?
Zisi, jak jsem mu říkával, byl jedním z mých nejoblíbenějších žáků. Bylo mu deset, když ke mně začal chodit na hodiny. Dával jsem mu hodiny zdarma a chodil ke mně každý večer. Zpočátku jsem musel jeho hru hodně urovnat a upevnit v rytmu, protože hrát hodně chaoticky a nečistě. Ale Zisi se učil hodně rychle, takže všechny nedostatky velmi rychle dokázal napravit.
Vaše pedagogické úspěchy dosáhly doslova světové pověsti. Měl jste hodně žáků?
Byly doby, kdy jsem vyučoval i jedenáct až dvanáct hodin denně. Navíc jsem každou neděli pro své žáky pořádal hudební zábavy, kde jsme hráli, improvizovali a těšili se s hudbou. Toto vysoké životní tempo jsem vydržet dvacet let. Poté jsem se začal potýkat se zdravotními problémy a musel jsem kvůli tomu úplně přestat vyučovat. Začal jsem se naplno věnovat komponování, které mě vždy strašně bavilo.
Dovolila bych si jednu osobní otázku. Byl jste ženatý?
Nebyl, nikdy jsem se neoženil. Po smrti rodičů jsem žil sám a o domácnost se mi starala moje hospodyně. Byla to Česka, Marie Málková a žili u mě s manželem a později s bratrem.
Měl jste ještě nějaké jiné koníčky kromě komponování?
Ano, měl jsem kočky. Nesčetně moc koček. Dalo mi vždy velkou práci udat všechna ta koťata, která se mi stále rodila. 🙂
Je něco, co byste rád vzkázal učitelům hry na klavír a žákům dnešní doby?
Žákům bych rád vzkázal, aby si vážili svých učitelů a možností, které mají. Klavíry, které máte k dispozici v 21. století, jsou výrazně lepší a mají krásnější plnější zvuk než ty, na které jsem cvičil a učil já. Máte k dispozici také daleko více krásné hudby, kterou můžete hrát na klavír. Když jsem žil já, ještě nebyly skladby od Debussyho, Rachmaninova, Musorgského. Tolik krásné hudby. Vzkázal bych žákům, ať dostatečně cvičí, aby si mohli všechnu tu nádhernou hudbu zahrát.
Učitelům bych rád vzkázal, že být pedagogem klavíru je něco opravdu mimořádného a krásného. Je to takové celoživotní poslání a odevzdání se jedné věci, předávání svých zkušeností žákům, kteří jednou možná budou předávat své zkušenosti zase dalším žákům. Někdy to může být hodně náročné a vyčerpávající, ale stojí to za to.
Děkuji za rozhovor.
Mám radost, že se chcete přihlásit k odběru mých emailů!
Ráda vám je budu posílat. Stačí vyplnit formulář níže a už vás nic nebude dělit od dostávání mých emailů, v nichž načerpáte cenné rady pro vaše hraní na klavír! 🙂
Po vyplnění emailové adresy vám budu pravidelně posílat tipy ke cvičení na klavír, články, videa a informace o mých produktech, abyste pro své hraní na klavír mohli načerpat maximum inspirace a rad. Pokud by vás to přestalo bavit, můžete se z odběru mých emailů kdykoli zase jednoduše odhlásit. Vaše kontaktní údaje budu (Eva Suchánková, IČ: 03399893) opečovávat podle pravidel ochrany osobních údajů>>.
Jsem autorkou úspěšného eBooku Pohádkově snadné čtení not pro malé klavíristy a celé řady dalších praktických eBooků, které si ode mě můžete stáhnout zdarma.:-)
Více o mně se můžete dočíst ZDE >>
- Můj rok 2023 - 2.1.2024
- Fiktivní rozhovor: Wolfgang Amadeus Mozart očima Nannerl - 22.7.2023
- 9 nejkrásnějších klavírních filmových melodií - 4.7.2023